České Budějovice

Jane H.

Malířka

„Miluji intenzivní barvy“ a jsem i trochu netrpělivá. To byl také jeden z důvodů, proč jsem začala pracovat s akrylovými barvami. Kromě toho, že rychle zasychají, s různými druhy světla se mění. A to mě fascinuje. Dovedou být tajemné a neustále nás držet v napětí. Jaký tah štětce nám prozradí, nebo jaké další barevné tóny nám poodhalí. Postupem času jsem objevila i kouzlo olejových barev a jejich jemnost. Ráda tyto techniky navzájem propojuji.

Začínala jsem s plátny menších rozměrů, ale postupně mě uchvátily větší plochy. Na obrazech velkého formátu se totiž teprve můžu pořádně rozmáchnout. Prolínáním barev a tahů vnáším do obrazu dynamiku, hloubku nebo naopak lehký opar neviditelných a všudypřítomných energií.

Mám ráda abstraktní a intuitivní malbu. Moje obrazy se časem rozběhly do tří směrů: obrazy „přísně osobní“, energeticky aktivní a volná tvorba.

Terapeutka, léčitelka, šamanka

Malba je přirozenou součástí mého života, stejně jako léčení sebe i druhých. Toto vše se navzájem doplňuje a propojuje. Léčím na úrovni srdce, ne na úrovni hlavy. Většinou je totiž velký rozdíl mezi tím, co si myslíme, a tím, co skutečně naše srdce, duše potřebuje.

Často přemýšlím, jak pojmenovat svoji práci… terapeutka, léčitelka, šamanka?

"Já sama bych se nazvala šamanským průvodcem. Vidím, cítím, vnímám energie, barvy, Bytosti z různých světů, které se mnou komunikují"

Ať je to rostlinná či živočišná říše, živly nebo světelné úrovně - stejně jako se prolínají tyto světy a jsou nám nápomocny, tak se prolínají i způsoby mého léčení. Nechávám se vést, předávám léčivé energie, vzkazy nebo nastavuji potřebné zrcadlo. Přesně tak, jak člověk v danou chvíli potřebuje, jak je připravený a nakolik otevřený vůči změnám. Učím se od různých šamanů a léčitelů, ale respektuji i klasickou medicínu. Učím se a vycházím také ze svých osobních zkušeností a prožitků, neboť není silnější zkušenosti než té osobní. V životě mě potkaly těžké chvíle plné bolesti, které mne hluboce zasáhly po úmrtí matky, prožila jsem zoufalství při ztrátě dítěte, útok na mé ego při finančním bankrotu i zlomené srdce při rozchodu. Byly to chvíle plné beznaděje, ztráty víry a důvěry v sebe. Stála jsem na rozcestí - rezignace nebo život. Rozhodla jsem se, že svůj život „nezahodím“ a zúročím své léčivé schopnosti, které se hlásily už dávno předtím. A jak jinak, začít jsem musela sama na sobě. Naštěstí nic netrvá věčně, a jak praví jedno zenové přísloví: „Za mraky je vždy čisté nebe.“ A tak se postupně hodiny plné pláče přeměnily v hodiny plné pohody a harmonie.

Roky to byly těžké, ale naučily mě soucitu a chápání druhých. Pomohly mi také ještě více si uspořádat a potvrdit vlastní hodnoty a takto posílena jsem byla připravena vykročit vstříc novému životu. Životu s úsměvem nejenom na rtech, ale i zpátky v srdci.

Od té doby vím, že Vesmír je nám nápomocen. Stačí mu jen trošičku vyjít vstříc, a to hlavně tím, že na sobě začneme pracovat. Neznamená to „zbláznit se“ a začít „ulítávat“ mimo realitu... Znamená to přijímat nové věci, měnit úhly pohledu, zbavovat se nezdravých vzorců chápaní a chování a více otevírat svá srdce. A při tom všem zůstat pevně nohama na zemi ve spojení s Matkou Zemí.