Marianka

Mária Rimarčíková

Zapomeňte teď na svět kolem sebe a ponořte se se mnou do světa barev, tvarů a emocí.

Nechte, ať k vám obrazy promlouvají. Co vám chce určitá barva, část obrazu či tvar říct nebo alespoň naznačit?

Zastavte se na chvíli a dovolte si být zvědaví...

Mária Rimarčíková (* 1973, Marianka, Slovensko) se ve své tvorbě zaměřuje na hledání průniku lidského bytí s transcendentnem. Do světa umění vstoupila jako samouk, ale byla také pod individuálním výtvarným vedením. Postupně se propracovala k abstraktnímu projevu a experimentuje s obohacením malby o kolážové prvky. Inspiraci čerpá z přírody a své obrazy do přírodního prostředí také instaluje. Přírodu vnímá jako prostor k zamyšlení, sebereflexi a meditaci, tedy opačné aspekty dnešní uspěchané a přeexponované doby. Mária Rimarčíková svými obrazy zve k nahlédnutí do svého nitra, k naslouchání a znovuobjevování vnitřního já.

OBRAZY Marie Rimarčíkové

"V popředí výtvarného zájmu Márie Rimarčíkovej je duchovní svět člověka se všemi jeho harmonickými i dramatickými paradoxy. M. Rimarčíková prostřednictvím obrazu bezprostředně komunikuje se svým okolím, přičemž si chrání svůj křehký a přitom mimořádně pevný vnitřní svět představ, snů, vizí, nálad, emotivních reakcí a podvědomých myšlenkových pochodů. Obraz se stává záznamem z dimenze, kde vládne klid a meditace, tichá hudba barev, tvarů a jejich vzájemných souvislostí. Vychází většinou z určité prožité a procítěné zkušenosti, někdy i jako jediný způsob racionálního subjektivního pohledu a názoru jeho autorky na řešení dané situace.

Podmanivou atmosféru barev a tvarů podporuje hloubavým zkoumáním reality a toho, co ji přesahuje, či meditací. V procesu tvůrčího plynutí ukládá na sebe různé struktury, překrývá je monochromně i rozmanitě barevně laděnými vrstvami a opět z nich na povrch plátna vytahuje ty sugestivní rysy, detaily, které musí „dýchat“, evokujíce pravdivost pocitu, nálady, stavu mysli. Vzájemné pronikání poznaných pravd s nepoznanými skutečnostmi v teritoriu vlastní individuality vnáší do obrazu prvek dynamiky a tajuplného napětí. Viděné a zažité dějové souvislosti nebo věcné prvky ponořuje do barevné hmoty, překládá je krémovými a bílými barevnými vrstvami, čímž navozuje průniky dvou zúčastněných světů – reálně hmatatelného, ale také pocitového, enigmatického, jen tušeného, či nadpřirozeného. Přes obraz naviguje diváka k přemýšlení o něčem, co je zdánlivě samozřejmé, ale často hluboce ukryté, ještě v dávné minulosti, v přítomnosti a možná i v blízké budoucnosti. Tušený a zároveň nedefinovatelný otisk archetypálního původu vlastní existence nabývá místy jemnou, téměř neviditelnou podobu kříže, symbolu podstaty a východiska z každodenního chaosu lidského bytí. Kříž pro umělkyni není nositelem útrap a smutku, ale především radostným poselstvím. V něm objevuje nesmírnou sílu tajemství a pocit velké nadlidské lásky k životu, člověku a jeho podstatě.

Vytváraním multiplikovaně řešených, vzájemně soustředěných kruhů – otisků známých i méně poznatelných věcí, vytváří poutavé strukturální výrazové a významové dispozice. Pracuje s představivostí diváka a pomáhá mu otevírat bohatou škálu asociačních možností a objevné interaktivní konfrontace.

Obrazy M. Rimarčíkové můžeme zařadit do proudu lyrické abstrakce kombinované s prvky situační konceptuální a koncepčně aplikované koláže doplněné spontánním autorským kaligrafickým zásahem."

Mária Kovalčíková

historička umění a malířka