NAŠI UMĚLCI 04 galerie Original Gallery

Umění jako prostor pro autenticitu, radost i vztah
Ve světě, kde se vše zrychluje, nabízí výtvarné umění vzácný prostor pro zastavení – pro návrat k sobě, k emocím, k hlubšímu prožitku. Každý umělec přistupuje k tvorbě jinak: někdo skrze radost z objevování, jiný jako cestu k vlastní pravdě, další jako výraz hlubokých lidských vztahů. V tomto článku představujeme tři tvůrce – Marcela Beneše, Marketu Konrad a Brana Brodyho – jejichž tvorba je různorodá, ale spojuje je upřímnost, hledání a víra v sílu výrazu. 

Marcel Beneš: Tvorba jako radost z objevování

Marcel se výtvarnému umění věnuje aktivně přes dvanáct let. Jeho vztah k malbě se začal formovat už v dětství, kdy neustále tvořil a postupně objevoval nové výtvarné možnosti. Od pastelek a fixů se postupně propracoval k akrylu a oleji a tyto dvě techniky dnes tvoří základ jeho tvorby.

Jeho motivací není jen potřeba vyjádření, ale především radost z procesu. Malování je pro něj spontánní činnost, která vychází z nálady, chuti a vnitřního rozpoložení. Inspiraci nachází všude – v přírodě, hudbě, městském ruchu, emocích vlastních i cizích. Jeho tvorba je různorodá, proměnlivá a odráží aktuální vnitřní svět.

Pracuje bez složitých rituálů – stačí mu hudba, barvy, štětce a chvíle soustředění. V průběhu let prošel vývojem od karikatur přes akvarelové krajiny až k abstrakci na plátno. Každý obraz je pro něj krokem na cestě hledání vlastního výrazu. Věří, že právě různorodost a originalita je jeho silnou stránkou – odráží se v ní svoboda a otevřenost vůči změnám.

Jeho tvorba není jen estetickým zážitkem, ale i energetickým impulzem. Každý obraz nese specifickou náladu, která může diváka oslovit různými způsoby. Marcel by si přál, aby si lidéz jeho děl odnášeli osobní pocity a věří, že právě vindividuálním prožitku každého, kde se s obrazy setká, spočívá skutečná hodnota umění.

Markéta Konrád: Malba jako prostor pro ticho, intuici a svobodu.

Markéta se k malbě dostala v období, kdy po střední škole odešla do Německa, dalekood rodiny a přátel. V novém prostředí, kde chyběly známé tváře i každodenní jistoty, se v ní  probudila potřeba tvořit. Malování se stalo nejen útočištěm, ale i způsobem, jak se znovu spojit sama se sebou. Od té doby se výtvarné umění stalo nedílnou součástí jejího života – ne jako povinnost, ale jako přirozený rytmus, který se vrací v různých fázích a podobách.

Dnes je pro Markétu hlavní motivací právě ticho. V běžném dni se na člověka valí nekonečný proud myšlenek, povinností a očekávání. Ale když vezme štětec do ruky, všechno se na chvíli zastaví. Malování je pro ni meditací, návratem k sobě, k prostoru bez tlaku. Inspiraci nehledá cíleně – její tvorba je intuitivní, spontánní, bez předem daného konceptu. 

Markéta tvoří buď venku v trávě, nebo doma na zemi v obýváku. Nepotřebuje složité rituály ani dokonalé podmínky – důležitější je pro ni svoboda a hravost. Její přístup k tvorbě je založený na vrstvení, pokusu a omylu, a hlavně na uvolnění od myšlenky, že se dílo musí „povést“. Věří, že i když obraz nedopadne podle představ, má svou hodnotu. Právě v tom je síla jejího přístupu – důvěra v proces, v to, že výsledek není cílem, ale vedlejším produktem radosti z tvorby.

Její cesta k vlastnímu stylu začala před deseti lety, kdy na Instagramu objevila techniku fluid art – lití barev bez štětce, bez pravidel. Fascinoval ji ten moment, kdy se barvy samy rozlévají a tvoří nečekané struktury. Mezi její oblíbené patří tyrkysová v kombinaci s růžovou, odstíny zelené a modré. Každý obraz má svůj záměr, svou energii, a často k němu po dokončení přijde i silná myšlenka, která jí pomůže změnit pohled na určité věci v životě. Některé obrazy se hodí do ložnice, jiné do pracovny – ale vždy je cílem, aby se u nich člověk na chvíli zasnil. Protože právě v tom okamžiku ticha a zastavení se skrývá to nejdůležitější.

Brano Brody: Socha jako vyjádření vzájemnosti

Brano Brody je slovenský sochař, který se k tvorbě dostal přes grafiku, vizualizace a digitální modelování. Později objevil kouzlo práce s kovem – pálení železa, svařování, broušení. Tento proces se pro něj stal nejen technikou, ale silným emocionálním zážitkem. V kovu našel prostor pro experiment, hloubku i magii.

Jeho tvorba je intuitivní, založená na hledání materiálu, tvaru a významu. Každá socha začíná na šrotišti – tam, kde se rodí příběh. Pokračuje přes skicování, modelování z hlíny, až po finální kovovou kompozici. Používá plazmu, autogén, klasické svářečky, metalické barvy a patiny. Když pracuje, čas pro něj neexistuje – někdy pracuje do noci, jindy se zastaví a čeká na nový impulz.

Hlavním tématem jeho tvorby je vzájemnost mezi mužem a ženou. V době, kdy se klasické hodnoty vytrácejí, se snaží zachytit to podstatné – lásku, důvěru, propojení. Jeho sochy nejsou jen dekorací, ale symbolem tradičních citů, které mají v prostoru své místo. Věří, že právě tato témata mají sílu inspirovat a zklidnit.

Brodyho cesta nebyla přímá – prošel obdobím hledání, pochybností i bolesti. Ale právě díky těmto zkušenostem se jeho tvorba stala autentickou. Věří, že umění má schopnost přenášet emoce, zpomalit čas a vytvořit prostor pro zastavení. A pokud jeho díla dokážou vyvolat pocit pohody, radosti nebo vnitřního klidu, pak jeho práce má smysl.

Tři cesty, jeden záměr – dotknout se člověka
Ať už jde o barevnou abstrakci, intuitivní malbu nebo surovou krásu kovu, všechny tři umělecké přístupy mají společné jedno: snahu sdílet, inspirovat a vytvářet prostor, kde se může zastavit čas. Marcel, Iva i Brano dokazují, že umění není jen výsledkem techniky, ale především pravdivým vyjádřením člověka – jeho pocitů, zkušeností i touhy po spojení. A právě v této pravdivosti spočívá síla jejich tvorby.

Angelika T.