NAŠI UMĚLCI 06 galerie Original Gallery

Umění není jen obraz na zdi – je to návrat k sobě, zrcadlo duše a způsob, jak sdílet to, co se slovy popsat nedá. Každý malíř či malířka přináší na plátno svůj vlastní příběh, zkušenost a citlivost. V Original Gallery vám představujeme tři ženy, jejichž tvorba vzniká z hlubokého kontaktu s vlastním nitrem a přináší divákům prostor pro zastavení a zamyšlení.
Iva Fons nachází v malbě cestu zpět k sobě samé a k autenticitě.
Kira Matvejko tvoří s lehkostí a přirozeností, jako by malování bylo součástí jejího bytí.
A Tanja Frost vnímá barvy jako způsob, jak vyprávět příběhy – své i cizí – a přetvářet je v obrazy plné klidu a krásy.
Každá z nich dokazuje, že malba není jen technika, ale hluboký dialog mezi člověkem, jeho vnitřním světem a tím, kdo se na dílo dívá.

Iva Fons: Malba jako návrat k sobě. DÍLA AUTORA

Iva se k malbě dostala už jako dítě – fascinována pohybem a světem kolem sebe, nikdy nepochybovala, že jednou bude malířkou. Přesto se ve svých pětadvaceti letech vydala jiným směrem, aby se po letech vrátila k výtvarnému umění jako vyzrálejší osobnost. A tento návrat nebyl jen k technice, ale především k sobě samé.
Její tvorba je hluboce intuitivní a propojená s přítomným okamžikem. Malba jí umožňuje být naplno „tady a teď“, zachytit prchavé spojení s vlastním nitrem. Inspiraci pro tvorbu nachází především v přírodě – v jejích rytmech, barvách a tvarech, které se přirozeně odrážejí v jejích obrazech.

Pracuje bez pevných rituálů, často za doprovodu mluveného slova, které jí pomáhá uvolnit mysl a nechat ruce tvořit volně. Její styl se vyvíjel od surrealismu k abstrakci, přičemž klade důraz na svobodu obrazu – nechává ho „dýchat“ a rozvíjet se bez omezení.

Specifická je její schopnost propojit jemnost s vrstevnatostí, osobní prožitek s dotekem přírody. Tvorbě se intenzivně věnuje poslední tři roky, kdy ji drží potřeba být pravdivá sama k sobě. I když ji život na čas odvedl jinam, malba zůstává jejím prostorem autenticity.

Jejím přáním je, aby obraz diváka přenesl do jeho vlastního vnitřního světa – aby se stal impulzem k vzpomínce, propojení nebo zastavení. A právě v tomto okamžiku spatřuje smysl své umělecké práce.

 Kira Matvejko: Tvorba jako přirozený způsob bytí. DÍLA AUTORA

Kira kreslí od chvíle, kdy si pamatuje. Umění bylo pro ni vždy přirozenou součástí života – neexistoval konkrétní okamžik začátku, jen plynulý proces, ve kterém se dětské kresby postupně proměňovaly v hlubší výtvarné vyjádření. Umění je pro ni stejně samozřejmé jako dýchání, nedokáže si představit, že by žila jinak.

Inspiraci nachází v přírodě a zvířatech, ale také v nenadálých momentech – třeba v hudbě, která ji dokáže pohltit a přenést do tvůrčího rozpoložení. Pracuje intuitivně a střídá techniky podle nálady: pastel, akryl, olej. Vědomě naslouchá sobě a tomu, co právě potřebuje vyjádřit. Během malování ji často doprovází šálek čaje – drobný rituál, který pomáhá zpomalit a ponořit se do procesu.

Její tvorba se s časem proměňuje, technika se vyvíjí a její styl dozrává. Sama nevnímá jednotlivé obrazy jako zásadní, ale klade důraz na celý proces – na samotný akt tvoření, který je pro ni nejcennější. Často slýchá, že její portréty mají výraznou citovost, zejména v kresbě očí, které dokážou zachytit hlubokou emoci.

I když se občas objeví chvíle bez inspirace, ví, že jsou pouze přechodné. Tvorba je její přirozený prostor – nikdy ji neopustila a nejspíš nikdy neopustí. V každém obraze se odráží její vnitřní svět, její citlivost i neustálá chuť učit se nové.

Jejím přáním je, aby si divák z její tvorby odnesl pozitivní emoci. A pokud se u jejího díla zastaví, usměje nebo pocítí něco důvěrně známého, pak její práce splnila svůj účel.

Tanja Frost: Malba jako návrat k sobě. DÍLA AUTORA

Tanja Frost malovala odjakživa. Sama říká, že si nepamatuje, kdy začala – jako by kreslení bylo stejně přirozené jako dýchání. Přesto se v jejím životě objevily chvíle, kdy se od tvorby vzdálila, aby naplnila očekávání okolí. Ale kreslení v ní zůstalo – jako tichý plamen, který nikdy neuhasl. Dnes už netvoří jen obrazy, ale příběhy. Někdy své, jindy prožité skrze druhé. Barvy v jejích rukou šeptají i křičí, malba se stává způsobem, jak být víc sama sebou. Její tvorba doplňuje části, které se jinde ztrácí – a právě to ji žene dál.

Tanja nevěří na čekání na inspiraci. Její múza je s ní neustále – jen je někdy třeba doladit struny, aby ji slyšela. Když to nejde, ví, že je čas odpočívat a doplnit sebe. Inspiraci vnímá jako schopnost být v kontaktu se sebou samou. A když ten kontakt nastane, maluje přirozeně – jako by dýchala. Na rozdíl od mnoha umělců nepotřebuje speciální místo ani rituály. Stačí jí, že žije. V tom je vše, co potřebuje cítit, aby mohla tvořit. Její obrazy vznikají z přítomnosti, z okamžiku, kdy se barvy spojí s emocí. A i když se její styl vyvíjel – od pohádkových postav přes ženské nálady až po krajinu a přírodní ticho – vždy zůstává věrná sobě. Každé téma se vrací jinak, hlouběji, s novým pochopením.

Tanja si uvědomuje, že rozpoznat vlastní styl není snadné. Pomohla jí až léta studia u zahraničních malířů, kdy jí jeden španělský učitel ukázal jemný rozdíl – otisk, který zůstává v jejích obrazech. Jsou tam prvky, které jsou jen její, ale nikdy jich není příliš. Její styl je tichý, ale rozpoznatelný – pro ty, kdo se dívají srdcem.Výtvarnému umění se věnuje celý život, i když s občasnými přestávkami. Aktivně maluje mnoho let, ale přesně to nepočítá. Pro ni není malování činností – je to způsob, jak být. A i když se někdy od tvorby vzdálila, vždy se vrátila. K barvám. K sobě.

Každý obraz, který vytvoří, je pro ni v danou chvíli tím nejdůležitějším. Nikdy netvoří něco, co by pro ni nic neznamenalo. Obrazy v jejím ateliéru dýchají s ní, nesou v sobě část jejího světa. A když si je někdo vybere, vzniká tichý souhlas – přátelství beze slov. Tanja si přeje, aby si návštěvník galerie odnesl z její tvorby pocit lehkosti, klidu a krásy. Chce, aby člověk cítil, že všechno nějak žije. A i kdyby zapomněl její jméno, hlavní je, aby mu doma bylo prostě dobře. Aby se jeho domov stal místem štěstí – aspoň na chvíli. Ale doopravdy.

Příběhy Ivy Fons, Kiry Matvejko a Tanje Frost ukazují, že k umění se lze vracet znovu a znovu – a pokaždé objevit něco nového. Ať už jde o autentický návrat k sobě, intuitivní proces tvoření nebo vyprávění příběhů barvami, všechny tři malířky nám připomínají, že skutečné umění žije tehdy, když se dotkne lidské duše.
V Original Gallery se jejich tvorba stává mostem mezi umělcem a divákem – a možná i pozvánkou, abychom skrze obrazy objevili něco i v sobě samých.

Angelika T.