Narodil se 28. března 1970 v Humpolci. V první polovině devadesátých let navštěvoval pražský ateliér ak. malířky Věry Šteflové, kde si osvojil praktické a tradiční řemeslné dovednosti techniky olejové malby. Po absolutoriu vysokoškolského studia ekonomických věd se znovu vrátilk malování a střídavému životu v Praze a v Budíkově u Humpolce v malebném zákoutí Českomoravské vysočiny. V letech 2005–2012 docházel do výtvarného ateliéru Praga Prima, který má tradici více jak 70 let. Zde postupně sbíral další zkušenosti s olejomalbou zátiší a kresbou portrétů pod vedením ak. malířů Miroslava Pesche a Lukáše Bradáčka.
Zlom v jeho výtvarném směřování znamenalo setkání s Mgr. Monikou Sichrovskou, malířkou a pedagožkou, vyučující a profesionálně praktikující krajinomalbu.
Umělecky je mu velice blízká především tradiční česká krajinářská škola Julia Mařáka a jeho žáků Antonína Slavíčka, Bohuslava Dvořáka, Františka Kavána, Oty Bubeníčka, Jana Honsy, Otakara Lebedy, Jaroslava Panušky a další, jejichž díla obdivuje a zároveň z nich čerpá inspiraci pro vlastní tvorbu. Ve volném čase k malování vyhledává zejména různé motivy z krajiny rodné Vysočiny, Táborska a Šumavy.
Poslední samostaná výstava nazvaná Od Budíkova a dál z roku 2024 byla ohlédnutím za jeho tvorbou posledních čtyř let. Právě rodný kraj a okolí vesnice Budíkov, která se nachází v těsném sousedství Lipnice nad Sázavou, nabízí bohatou oblast inspirace pro tvorbu každého krajináře. V tomto ohledu můžeme parafrázovat slova samotného Julia Mařáka, že v podlipnickém kraji jsou motivy na celý život. A to navzdory faktu, že příroda zde prožívá těžké období. Je stále devastována kůrovcem i agropodnikáním orientovaným výhradně na maximalizaci zisku. Je to doba, kdy je potřeba si pospíšit, krajinářské motivy se proměňují, bohužel směrem, který si nemůže přát žádný slušný člověk. Je stále těžší a těžší před takovou krajinou jen nestát s paletou a nepokusit se do přírody samotné a jejích intimních zákoutí vstoupit zajímavým a nevšedním obrazem. Je zřejmé, že něco jiného je v tomto kraji žít a něco jiného sem dojíždět a chtít být blízko uměleckých námětů, i když nejsou plně obsahem malířova života. Ztotožnění se s krajinou, o které se dříve pokusily mnohé slavné generace krajinářů worpswedské, mařákovské a dalších škol až na výjimky nedopadlo dobře. Rainer Maria Rilke v jedné studii uvádí: Co chtějí malíři mezi těmito lidmi? Na to je třeba odpovědět, že nežijí mezi nimi, ale stojí před nimi zrovna tak jako před stromy a věcmi… Přicházejí zdaleka…
Kromě již zmíněných krajinářských motivů z okolí Budíkova byly na výstavě obrazy z dalších míst Čech, které malíř navštěvuje při rodinných cestách a výletech. Mezi nejoblíbenější, z hlediska námětů, patří bezesporu Šumava a tamní hvozdy. Kraj s velmi malou hustotou osídlení, nicméně velkou koncentrací turismu. I zde se krajina postupně proměňuje, jen tempo naštěstí neurčuje pouze turistický byznys, ale především ochrana tamní přírody.