Médium - kombinovaná technika , Objekt - abstraktní , Styl - expresivní , Typ malby - Malba na plátně
12 100 Kč
Toto dílo, v němž dominuje temně modrá, prolamovaná jasnými, zlatavými záblesky, připomíná moment zrodu hvězdy a je ztělesněním houževnatostí, vytrvalostí a hloubky.
Opět se zde snažím využít hru světla a stínu (tzv. chiaroscuro), ovšem v moderním, abstraktním pojetí. Tmavé hlubiny plátna ustupují explozivním gestům žluté, která dává celému dílu vznesenou, téměř mystickou energii.
Tento kousek do vašeho interiéru přinese dynamiku, luxus a hloubku, která vás nikdy nepřestane bavit.
Nebuďte jen divákem, buďte sběratelem.
V myšlenkách plných žalu, smutku, zklamání, myšlenek na minulost – když jsem potřebovala pomoc a přítomnost, zůstala jsem sama. A tak začalo vznikat něco hlubšího. Začala jsem být silná, být sama. Být silná sama. Protože jsem zažila tolik dramat, kdy má snaha byla v neustálém stínu minulosti, závisti, předsudků, kdy nikdo skutečně neviděl, čím jsem byla nucena projít. Někdy se člověk trefí, někdy mine, a někdy se také musí ztratit, aby se znova našel. To, co nosíme v sobě, totiž nikdo druhý nevidí. Má vytrvalost, snaha a neutuchající světlo, když jsem se snažila usmívat přes tekoucí slzy v zrcadle za zavřenými dveřmi.
Každý jeden můj obraz nese silné emoce a obrovskou sílu, silné ženy, která dostává dodnes silné lekce, rány, bolest, aby neopakovala vlastní chyby, anebo si je připomněla – připomněla si jejich hořkou příchuť.
Struktura a vrstvení mých materiálů potřebuje mnoho studií, mnoho praxe, mnoho času a mnoho usilovné píle. Vznikaly ve dnech a nocích, kdy jsem vlastně z ničeho vytvořila něco. Ze zamčené místnosti, a to doslova a do písmene, kde chyběl mi klíč, vznikalo mé dnes již umění. Jako diamant pod velkým tlakem. Zlomené srdce, nebyl kyslík, ruce v ohni, bezpočet vyhozených pláten, bezpočet neprospaných nocí, tělo, které mělo rány od krve – a rány nebyly jen na těle, ale také na duši, kde jizvy zůstaly navždy také.
Za každým jedinečným umělcem a za umělcem, kterého díla nesou silnou energii, stojí těžká minulost, která vám denně dýchá na paty. Nechtěla jsem toho moc, ale s málem se žít nedá. Možná proto mé obrazy nelze zachytit fotkou, ale je třeba je vidět ve skutečnosti, naživo, v realitě, teď a tady, kde jejich energie je tak hmatatelná jako slon v místnosti, je všude kolem nás.
Chtěla bych Vám ve svých obrazech předat sílu, bezpečí, hojnost, úsměv, ale primárně dětskou radost, protože ta mi navzdory všemu úskalí zbyla doposud, jako Picassovi a jako Pollock se nebojím umazat.
Jmenuji se Mgr. Nicol Vošmíková, za svobodna Rubá, vystudovala jsem právní fakultu a tvorbě obrazů se věnuji desátým rokem, strukturální tvorbě na profesionální úrovní poslední 3 roky, kdy jsem si na počátku letošního roku řekla, že bych se o svůj dar a talent, podělila s Vámi a protože nejde dělat na půl, tak je to mou primární aktivitou, přičemž jsem matkou úžasné Valentiny a studentkou Ostravské Univerzity obor pedagika,.
Můj vkus styl a cit pro detail jde vidět v mé nadčasové tvorbě, která je velice vkusná do takřka jakéhokoliv interiéru, troufnu si říci, že ve světle strukturované tvorby budu zanedlouho zářit. Každá jedna emoce je hmatatelná. Pokračuji v rodové linii, z města Ostravy, kde můj praděda Ing. Arch. Jan Rubý projektoval Novou radnici a babička Mgr. Dagmar Rubá byla malířkou. Věřím, že naše rodinné příjmení budu resprezentovat důstojně, hrdě a s láskou mi vlastní.
EN
DE
SK
FR
ES
HU
PT
IT
