Tvor, který zpívá do půdy

Popis diela

Abstraktní strukturální malba na plátně, kombinovaná technika s vrstvenými a stíranými nánosy barvy, rytím, šrafováním a výraznou kresbou do povrchu.

Obraz zachycuje pozdějšího potomka jednoho z prvních nepředvídaných tvorů, kteří vznikli uvnitř simulace Poslední války.

Jeho předkové žili v mělkých jezerech. Když voda začala ustupovat, na jejich tělech se objevil měkký výrůstek. Zpočátku neměl zjevný účel. Postupně se však změnil v šestou končetinu a následně ve vak, v němž tvorové dokázali uchovávat vodu během dlouhých cest po vysychajícím povrchu planety.

Evoluce tím neskončila.

Po mnoha generacích se vak proměnil v rezonanční orgán. Tvor jej přikládal k zemi a vysílal do ní hluboké vibrace. Jeho potomci tak dokázali komunikovat přes celé nížiny, varovat se před nebezpečím a předávat si zkušenosti prostřednictvím samotné půdy.

Tmavá část obrazu představuje tělo tvora, které téměř splývá s krajinou.

Zelené a kovově působící plochy zachycují povrch planety. Ryté linie nejsou pouhou strukturou země,  jsou stopami jeho zpěvu, který se šíří pod povrchem a vrací se změněný odpověďmi ostatních bytostí.

Nikdo tuto schopnost nenavrhl. Nebyla součástí žádné předpovědi a neměla předem stanovený účel.

Právě proto byla skutečná.

Ve chvíli, kdy Nara poprvé zaznamenala jeho zpěv, pochopila, že před sebou už nemá pouze výpočetní model.

Ze simulace se stal svět. A z povrchu planety jazyk.