Attila Vencel

Attila Vencel se narodil 14. července 1972 ve Východoslovenské nížině jako nejstarší ze tří synů rodičům maďarské národnosti. Dnes je uznávaným umělcem, malířem a lektorem, který žije a tvoří v Ostravě. Jako lektor na svých kurzech malování pomáhá začínajícím umělcům rozvíjet kreativitu a nastartovat jejich umělecký růst.  

Inspiraci čerpá z lásky ke krajině a přírodě, s nimiž je úzce spjat již od dětství. Citlivě vnímá jejich křehkou harmonii, kterou se snaží nalézat a sdílet nejen ve své tvorbě, ale i ve vztazích k lidem a k životnímu prostředí. Tento proces vnímá jako nekonečnou životní cestu – hledání stále vyšší úrovně harmonie.  

Attilu Vencela výrazně ovlivnilo impresionistické hnutí 19. století, jehož představiteli byli například Édouard Manet, Claude Monet, Camille Pissarro, Alfred Sisley, Pierre-Auguste Renoir a Edgar Degas. Další inspiraci čerpá od malířů kalifornského impresionismu, jako jsou William Keith, Benjamin Chambers Brown či Selden Connor Gile, a také z tvorby českých umělců – Antonína Slavíčka, Václava Radimského, Františka Kavána, Julia Mařáka a Augustina Mervarta. Z ruských mistrů jej oslovila díla Korovina, Polenova, Ajvazovského, Levitana, Repina a Šiškina.  

Attila Vencel je samouk, avšak jeho přístup k malbě a techniku výrazně ovlivnil ruský malíř Igor Sacharov. Na počátku roku 2017 se s ním setkal v Moskvě a následně s ním strávil několik dní malováním v malebném prostředí městečka Pereslavl-Zalesskij na břehu Pleščejeva jezera.  

Specializuje se především na olejomalbu. Dominantními tématy jeho obrazů jsou krajina, příroda a květiny. V abstraktní tvorbě pracuje s geometrickými tvary, barevnými plochami a strukturou. Rád experimentuje s technikami, maluje prsty, štětcem, hadříkem i špachtlí a někdy kombinuje olejové barvy s akrylem. Jeho styl se pohybuje na pomezí impresionismu a realismu – jakýsi „crossover“ vlivů z výtvarného umění, hudby, životní filozofie a vztahu k přírodě.  

„Snažím se, aby mé dílo vždy obsahovalo špetku poezie a lyričnosti. To, co tvořím, odráží mou romantickou duši, která udává tón.“

Attila Vencel