Jak můžu žít ve městě, když moje tělo patří přírodě?

Descripción

(1/2) Napadlo mě to, když jsem se procházel po kopci. Stál jsem na něm, než jsem měl odjet. Rád o tom místě tvrdím, že to je moje místo. Nejde mi o to si tuto část přírody podmanit, ale děsí mě myšlenka, že místo, ke kterému mám vztah jako k člověkovi, by mohlo být jednou znehodnoceno. Já jsem tu vyrostl a proměnil se.Kolik dalších lidí si to myslelo? Kolik očí se chytilo do koruny stromů? A kolik nosů přičichlo k listům keře? A kolik lidí si na procházce povídalo? Cosi mi říká, že každý krok si zemina zapamatuje. Možná, že můj nářek či smích přeci jen stromy slyší…