Ikarie

Descripción

V lednu roku 1995 vyšla moje první obálka časopisu Ikárie, sklidila zaslouženou pozornost a já měl velkou radost. Cesta obrazu na titulní stranu nebyla snadná. Dnes s pousmáním vzpomínám, že impulsem k jeho namalování byl jiný obraz s lyžařkou, kterou mě redaktor Ivan Adamovič nechal předělat na kosmonautku a za ní do sněhu zapíchnout raketu. Také formát se musel přizpůsobit rozměrům časopisu. Ve světle úspěchu mě to však kdesi v hloubi znepokojovalo.

Před několika lety jsem se starším kolegou pracoval na pořadu pro děti. Pojednával o děvčátku které letí do školy umístěné na oběžné dráze Země. V úvodu kolega začal jak Terka, tak se ta holčička jmenuje, píše na komunikátoru své mamince. Zarazilo mě to, a ihned jsem se za ním vypravil. Jak by měl onen komunikátor vypadat? Jako notebook, tablet, mobil...? Oba dva, kolega i já jsme byli odchováni klasickou vědeckofantastickou literaturou a zřejmě by nás ani ve snu nenapadlo, kolik ony komunikátory budou mít názvů, funkcí a podob. Předpokládalo se, že vývoj komunikační techniky půjde ruku v ruce s výzkumem kosmu, ale jak se ukazuje není tomu tak. Školy ve vesmíru nemáme a jak se zdá dlouho mít nebudeme, a většině lidí to myslím nechybí. Zato technika sloužící ke zkvalitnění našeho života překonává kdysi nejbujnější fantazii. Nebo už překonala? Jaký význam má v dnešní době sci fi? Mám pocit, že to jsou ty otázky které ve mě klíčily už tehdy když jsem maloval tento obraz.

Poznámka na závěr. Obraz je opatřen masivním bílým rámem, protože byl častokrát vystavován v rámci setkání příznivců sci fi literatury ale i při jiných příležitostech.