Vážení čtenáři, ráda bych vás opět přivítala na našem pokračujícím rozhovoru, v rámci kterého se snažíme blíže představit tvůrce, kteří stojí za díly vystavenými v naší originální galerii. Tento koncept je součástí našeho stálého závazku poskytnout vám, našim věrným sledovatelům, hlubší vhled do světa umění a především do životů těch, kteří toto umění tvoří.

Nyní se blížíme k dalšímu významnému milníku v našem kalendáři - vernisáži. Jedná se o událost, kterou s oblibou označujeme jako okamžik, kdy se můžete ponořit do světa umělcových obrazů. Vernisáž je místem, kde se setkávají umělci, kritici, sběratelé a milovníci umění, aby oslavili a ocenili nová díla, která jsou představena veřejnosti. Je to čas, kdy se umění stává středobodem a kdy máte jedinečnou příležitost vidět umělecké dílo zblízka, pochopit jeho kontext a význam a zároveň se seznámit s jeho tvůrcem.

Ale než k tomuto slavnostnímu momentu dojde, rádi bychom vám nabídli možnost seznámit se s každodenním životem autora. Věříme, že pochopení uměleckého procesu, poznání umělcovy inspirace, jeho motivací a výzev, s nimiž se potýká při tvorbě, může vést k hlubšímu ocenění jeho díla. Každý umělec má svůj jedinečný příběh - ať už je to boj s překážkami, hledání vlastního stylu, nebo radost z malých věcí, které ovlivňují jeho tvorbu.

Proto těžíme z této příležitosti, abychom vám představili umělce nejen jako tvůrce obrazů, ale také jako živého člověka s vlastními zážitky, pocity a příběhy. Takové seznámení vám umožní vidět díla, která jsou vystavena na naší vernisáži, v novém světle a s hlubším porozuměním jejich významu.

"Kreslení s radostí: Vesmírná energie, talent a láska k umění"

Můžete nám, prosím, poskytnout bližší informace o vaší osobě, avšak nikoliv z hlediska vašeho uměleckého zaměření, ale z pohledu běžného člověka?

Jsem v důchodu a jsem šťastným dědečkem čtyř úžasných vnoučat. Moje životní cesta mě dovedla do období, kdy už mi nezbylo pracovat, ale mám čas věnovat se svým vnoučatům a tomu, co mě opravdu baví a naplňuje. Přestože je někdy důchod považován za období klidu a odpočinku, já to takto nevnímám. Spíše se mi nyní otevírají dveře k novým zájmům a koníčkům, které jsem si během pracovního života nemohl dovolit. Jedním z mých oblíbených zájmů je zabývat se činnostmi, které vyžadují aktivní myšlení, hledání souvislostí a logiky. To mě naplňuje a zároveň stimuluje moji mysl, což považuji v mém věku za velmi důležité. Mám rád různé hlavolamy, hraji šachy (už asi 60roků). Tyto hry nejenže mě zabaví, ale také mě nutí přemýšlet, analyzovat a hledat různé souvislosti.

Věřím, že tímto způsobem udržuji svůj mozek v kondici, zůstávám mentálně aktivní a zdravý. Také mě to baví a naplňuje. Je to pro mě jako procházka v parku, kdy si užívám krásy přírody a zároveň mám čas na přemýšlení a uklidnění své mysli. Rád také trávím čas se svými vnoučaty a učím je hledat souvislosti ve světě kolem sebe. Je to pro mě velká radost vidět, jak se jejich malé mozky učí a rozvíjejí. Moje vnoučata jsou pro mě velkým zdrojem radosti a inspirace.

Mým životním krédem je zůstat aktivní, jak fyzicky, tak mentálně. Věřím, že když si udržuji svůj mozek v kondici a zůstávám duševně aktivní, mohu si užívat plnohodnotný a šťastný život, a to i v důchodu. A to je to, co mě jako "běžného" člověka definuje.

Co byste poradili lidem, kteří s malovaním teprve začínají?

Malovaní je umělecká dovednost, která vyžaduje nejen technickou zručnost a pochopení barev a tvarů, ale také hlubokou vášeň pro tuto formu umění. Pokud se rozhodnete začít malovat, první a nejdůležitější věc, kterou bych vám chtěl poradit, je nalézt v sobě opravdovou lásku k tomuto umění.

Malovaní musí člověk milovat - to je základní princip, který by měl každý začínající umělec mít na paměti. Malovaní by nemělo být vnímáno pouze jako dovednost nebo koníček, ale jako vášeň, která vás naplňuje radostí, pohodou a uspokojením. Pokud přistupujete s láskou, pak každé škrtnutí štěcem, každý tvar a linie, které na plátno přenášíte, se stanou projevem vaší osobnosti, vašich pocitů a emocí.

Je důležité si uvědomit, že malování není pouze o vytváření dokonalých obrazů. Je to cesta sebepoznání, sebevyjádření a osobního růstu. Malování vás může naučit trpělivosti, soustředěnosti a dokonce i odolnosti vůči frustraci, když výsledky nejsou hned podle vašich představ. Malování by vám mělo přinášet radost a potěšení. Když se radujete z každého momentu stráveného s tužkou, štětcem nebo pastelkou v ruce, pak se nebudete bát experimentovat, vyzkoušet nové techniky a styly, a posunout své dovednosti na novou úroveň.

Takže pokud se rozhodnete začít malovat, nepřistupujte k tomu s obavami nebo s pocitem, že musíte být dokonalí. Přistupujte k tomu s láskou, radostí a otevřeností k novým zkušenostem. Malujte, protože to milujete, a ne proto, že to musíte dělat. Ať je kreslení pro vás zdrojem radosti, uspokojení a sebevyjádření.

Co je důležitější pro to, aby se člověk stal umělcem: vzdělání, nebo talent?

Otázka o tom, co je důležitější pro to, aby se člověk stal umělcem - vzdělání nebo talent - je komplexní a vyvolává řadu debat. Někteří lidé věří, že je to vzdělání, zatímco jiní se domnívají, že je to talent.

Vzdělání je nesporně důležitá složka uměleckého vývoje. Vzdělání v umění může poskytnout jedinci potřebné technické dovednosti, aby efektivně vyjádřil své myšlenky a emoce prostřednictvím uměleckého díla. To může zahrnovat vše, od učení se, jak správně držet štětec pro malbu, až po složitější techniky, jako je používání perspektivy v kresbě. Vzdělání také poskytuje umělcům kontext - znalost uměleckých dějin, škol a hnutí může pomoci umělcům porozumět, kam jejich práce zapadá do širšího uměleckého spektra.

Nicméně, vzdělání samo o sobě nemůže vytvořit umělce. Bez vnitřní kreativity, vášně a inspirace, technické dovednosti a znalosti získané vzděláním mohou být neužitečné. Tady přichází na řadu talent. Talent je ta vrozená schopnost, ten druh vnitřní energie, který umělce pohání. Je to schopnost vidět svět jiným způsobem, přemýšlet kreativně a originálně, a pak tyto myšlenky a vize převést do umělecké formy.

Talent je často považován za důležitější, protože vychází z vnitřního já umělce a je to, co jim dává jedinečný hlas a styl. Mnoho velkých umělců v historii nemělo formální vzdělání v umění, ale jejich talent a originalita je to, co je odlišilo a co je dělalo velkými.

Někteří lidé by mohli argumentovat, že talent je něco, co je přirozeně spojeno s nějakou vyšší, vesmírnou mocí, která je mimo naše lidské pochopení. Tento názor věří, že talent je dar, který je dán některým jedincům a nemůže být naučen nebo získán prostřednictvím vzdělání.

Kdybyste měli možnost potkat své mladší já, co byste si v tomto případě řekli?

Pokud bych měl možnost potkat své mladší já, které teprve začíná svou cestu jako malíř, chtěl bych mu říct hodně. Ale především bych zdůraznil, jak důležité je malovat pro radost a vnitřní potěšení.

Jako mladý malíř, může být snadné nechat se strhnout touhou po uznání, slávě nebo finančním zisku. Ale já bych svému mladšímu já řekl, že tyto motivace mohou být krátkodobé a mohou vést k frustraci a vyhoření. Malování by mělo být především způsobem, jak vyjádřit své myšlenky, pocity a názory na svět. Mělo by to být způsobem, jak se spojit s vlastní duší a s duší světa.

Co je důležité, je radost z procesu malování samotného. Radost z výběru barev, radost z tvarování a tvoření obrazů, radost z vidění, jak se vaše myšlenky a pocity postupně proměňují v hmatatelný výsledek. Toto vnitřní potěšení, které z malování plyne, je to, co vás bude pohánět vpřed, co vás bude motivovat k dalšímu učení a zdokonalování. Byl bych upřímný a řekl svému mladšímu já, že cesta malíře nebude vždy snadná. Bude zde spousta výzev, kritiky a možná i neúspěchů. Ale pokud budete malovat pro radost a vnitřní potěšení, budete mít sílu a odhodlání překonat tyto překážky a pokračovat ve své tvůrčí cestě.

Takže ano, pokud bych měl možnost potkat své mladší já, toto by bylo mé klíčové poselství: vždy malovat pro radost a vnitřní potěšení. Protože to je to, co na konec dne skutečně znamená být umělcem.

Podělte se o své nejbližší tvůrčí plány.

Pokračovat stále stejnou cestou, nenechat se strhnout k něčemu co vlastně neumím a nedělá mi radost.