Člověk za obrazem: kdo je autor díla, které vás zaujalo?

Tanja Frost malovala odjakživa. Sama říká, že si nepamatuje, kdy začala, jako by kreslení bylo stejně přirozené jako dýchání. Přesto se v jejím životě objevily chvíle, kdy se od tvorby vzdálila, aby naplnila očekávání okolí. Ale kreslení v ní zůstalo, jako tichý plamen, který nikdy neuhasl. Dnes už netvoří jen obrazy, ale příběhy. Někdy své, jindy prožité skrze druhé. Barvy v jejích rukou šeptají i křičí, malba se stává způsobem, jak být víc sama sebou. Její tvorba doplňuje části, které se jinde ztrácí, a právě to ji žene dál.

Tanja nevěří na čekání na inspiraci. Její múza je s ní neustále, jen je někdy třeba doladit struny, aby ji slyšela. Když to nejde, ví, že je čas odpočívat a doplnit sebe. Inspiraci vnímá jako schopnost být v kontaktu se sebou samou. A když ten kontakt nastane, maluje přirozeně, jako by dýchala. Na rozdíl od mnoha umělců nepotřebuje speciální místo ani rituály. Stačí jí, že žije. V tom je vše, co potřebuje cítit, aby mohla tvořit. Její obrazy vznikají z přítomnosti, z okamžiku, kdy se barvy spojí s emocí. A i když se její styl vyvíjel, od pohádkových postav přes ženské nálady až po krajinu a přírodní ticho, vždy zůstává věrná sobě. Každé téma se vrací jinak, hlouběji, s novým pochopením.

Tanja si uvědomuje, že rozpoznat vlastní styl není snadné. Pomohla jí až léta studia u zahraničních malířů, kdy jí jeden španělský učitel ukázal jemný rozdíl, otisk, který zůstává v jejích obrazech. Jsou tam prvky, které jsou jen její, ale nikdy jich není příliš. Její styl je tichý, ale rozpoznatelný, pro ty, kdo se dívají srdcem.Výtvarnému umění se věnuje celý život, i když s občasnými přestávkami. Aktivně maluje mnoho let, ale přesně to nepočítá. Pro ni není malování činností, je to způsob, jak být. A i když se někdy od tvorby vzdálila, vždy se vrátila. K barvám. K sobě.

Každý obraz, který vytvoří, je pro ni v danou chvíli tím nejdůležitějším. Nikdy netvoří něco, co by pro ni nic neznamenalo. Obrazy v jejím ateliéru dýchají s ní, nesou v sobě část jejího světa. A když si je někdo vybere, vzniká tichý souhlas, přátelství beze slov. Tanja si přeje, aby si návštěvník galerie odnesl z její tvorby pocit lehkosti, klidu a krásy. Chce, aby člověk cítil, že všechno nějak žije. A i kdyby zapomněl její jméno, hlavní je, aby mu doma bylo prostě dobře. Aby se jeho domov stal místem štěstí, aspoň na chvíli. Ale doopravdy.

Tanja Frost maluje tak, jak dýchá: tiše, opravdově a bez potřeby se předvádět. Její obrazy nechtějí ohromit jménem, chtějí zůstat s vámi doma, jako klid, lehkost a tichý pocit, že je všechno na svém místě. Děkujeme Tanje za otevřenost a čtenářům přejeme, ať si z její tvorby odnesou právě to, co hledají: kousek štěstí, který vydrží.

Angelika T.