Jan Stehlík

Jane vnímá obraz jako záznam vnitřní krajiny. Tvorba založená na hře, experimentu a meditativním procesu, bez jednoznačných významů.

Tvorba Jana Stehlíka vychází z otevřeného dialogu mezi intuicí, experimentem a vědomým prožíváním procesu malby. Obraz zde nepředstavuje popis reality, ale vizuální záznam vnitřní krajiny, proměnlivé, mnohovrstevnaté a nejednoznačné.

Autor pracuje s principem hry a zkoumání, kde se malířský akt stává prostorem pohybu mezi jistotou a nejistotou. Každé dílo vzniká jako autonomní situace, v níž se střetávají spontánní gesto, struktura a vizuální rytmus. Výsledná kompozice není finálním sdělením, ale zachyceným momentem v kontinuálním procesu.

Stehlíkova tvorba rezignuje na doslovnost i jednoznačný výklad. Obrazy ponechávají divákovi prostor pro individuální interpretaci, vnímání i tiché zastavení. Právě tato otevřenost a důraz na samotný akt tvorby tvoří základní charakter jeho uměleckého projevu.