Prvotní ozvěny (První ohlasy)

Popis díla

Abstraktní expresivní malba. Kombinovaná vrstvená technika s dlouhými gestickými tahy, stíráním pigmentu, prolínáním barevných proudů a místy pastózní strukturou. Světlo ještě neexistovalo.

Ale neexistovala ani tma.

Nebyl prostor, kterým by bylo možné projít, ani čas, v němž by něco mohlo začít. Existoval pouze Mimovesmír – nekonečné pole možností, které dosud neměly tvar, směr ani jméno.

Obraz zachycuje první chvění tohoto pole.

Tmavě zelené, modré a černé proudy nejsou galaxiemi ani kosmickými mlhovinami. Vesmíry v tuto chvíli ještě neexistují.

Jsou to možnosti budoucích skutečností, které se pohybují po plátně, střetávají se, zesilují a opět mizí.

Uprostřed temného proudění se objevuje drobný zlatý záblesk.

Není to hvězda.

Je to první rozdíl.

První okamžik, kdy jedna možnost nezmizí stejně jako ostatní. Zachvěje se, vrátí se sama k sobě a vytvoří ozvěnu. Ne ozvěnu zvuku – žádný vzduch ani prostor ještě neexistují –, ale ozvěnu vztahu mezi tím, co mohlo vzniknout, a tím, co se skutečně začíná dít.

Z opakování vzniká rytmus.

Z rytmu čas.

Z rozdílu energie.

Z napětí hmota.

Jednotlivé barevné proudy se postupně oddělují a každý z nich může jednou nést vlastní vesmír, vlastní zákony, vlastní hvězdy a život. Fialová vrstva na vzdáleném okraji naznačuje skutečnost, která se vydá jiným směrem a nikdy nebude zcela slučitelná s tou naší.

Nikdo tuto událost nepozoroval.

Ještě nebyl nikdo, kdo by ji mohl pojmenovat.

Přesto její ozvěna zůstala uložena ve všech pozdějších světech – v pohybu galaxií, v rytmu času, v paměti hmoty i v neklidu vědomí, které se stále ptá, odkud přišlo.

Vesmír nezačal výbuchem.

Začal v okamžiku, kdy se skutečnost poprvé ozvala sama sobě a odpověď nezmizela.