Luděk Prokš
Česká republika 🇨🇿
Narodil se 28. března 1970 v Humpolci. V první polovině 90. let navštěvoval pražský ateliér akademické malířky Věry Šteflové, kde získal solidní základy tradiční olejové malby a řemeslných dovedností.
Po absolvování vysokoškolského studia ekonomie se vrátil k malování a k životu mezi Prahou a Budíkovem u Humpolce – malebným zákoutím Českomoravské vysočiny, které se stalo jeho hlavním inspiračním zdrojem.
V letech 2005–2012 byl členem výtvarného ateliéru Praga Prima (s více než 70letou tradicí), kde pod vedením akademických malířů Miroslava Pesche a Lukáše Bradáčka dále rozvíjel techniku olejomalby zátiší a kresbu portrétů.
Zlomový okamžik a umělecké směřování
Rozhodujícím momentem v jeho tvorbě bylo setkání s malířkou a pedagožkou Monikou Sichrovskou, která ho uvedla hlouběji do krajinomalby. Umělecky je mu nejbližší tradice české krajinářské školy Julia Mařáka a jeho žáků, Antonína Slavíčka, Bohuslava Dvořáka, Františka Kavána, Oty Bubeníčka, Jana Honsy, Otakara Lebedy, Jaroslava Panušky a dalších. Z jejich díla čerpá inspiraci a respekt k tradičnímu přístupu k přírodě.Ve volném čase maluje především motivy z rodné Vysočiny, okolí Tábora a Šumavy. Nejčastěji se vrací do intimních zákoutí podlipnického kraje v těsném sousedství Lipnice nad Sázavou, který považuje za nevyčerpatelný zdroj námětů, podobně jako kdysi sám Julius Mařák.
Poslední tvorba a výstavySamostatná výstava Od Budíkova a dál (2024) představila ohlédnutí za tvorbou posledních čtyř let. Vedle obrazů z okolí Budíkova byly na výstavě k vidění i práce z dalších míst Čech, která autor navštěvuje při rodinných cestách, především hluboké šumavské hvozdy. Krajina a její proměna.
Autor vnímá současný stav krajiny velmi citlivě. Rodný kraj prochází výraznými změnami vlivem kůrovce i intenzivního zemědělství zaměřeného výhradně na zisk. Právě proto považuje za důležité malovat „teď“, zachytit ještě ty motivy, které brzy mohou zmizet nebo se dramaticky proměnit.„Je stále těžší a těžší před takovou krajinou jen nestát s paletou a nepokusit se do přírody samotné a jejích intimních zákoutí vstoupit zajímavým a nevšedním obrazem.“
Jeho tvorba tak není pouze oslavou krásy přírody, ale také tichým svědectvím o její křehkosti a proměnlivosti v 21. století.