Mgr. Nicol Rubá Vošmíková RUBART

Mgr. Nicol Rubá Vošmíková RUBART je profesionální sochařka a tvůrkyně objektových instalací.

Uznaná ministerstvem kultury ČR, držitelka Attestato di Merito Premio Artista d´Europa, trojnásobná finalistka prestižní Curatone.art Berlín a inovátorka vlastní umělecké techniky s blockchainovou ochranou a NFT.

V jejím silném kurátorském tracku nechybí selekce do muzeí MUST či MAXXI ani výstavní činnost napříč Českou republikou, Berlínem, Benátkami a Kanadou. Za šest měsíců profesionální kariéry validovalo její práci přes dvacet katalogů s ISSN/ISBN.

Vytváří sochařská díla vycházející z plátna a imerzivní objektové instalace, které se volně pohybují mezi malbou, sochařstvím a prostorovou intervencí.

Napříč měřítky, temporalitami a paradoxy zkoumá, jak prostor proměňuje lidskou percepci a tělesnou orientaci dříve, než je vědomě interpretována.

Její praxe se zaměřuje na podmínky vzniku stavu awe, na to, jak tělo reaguje před jazykem, do jaké míry percepci ovlivňuje následné pojmenování a jak se vnímané nebezpečí proměňuje v pocit bezpečí.

Tělo se přizpůsobuje objektu stejně jako se objekt přizpůsobuje prostoru.

Zajímá se o fenomenologický dopad objektu prostřednictvím pre-semantic perception, embodied perception a spatial presence. Její instalace záměrně oddalují vědomou identifikaci a vytvářejí percepční situace, které diváka kognitivně, fyzicky i emocionálně zapojují ještě před vznikem interpretace.

Objekty fungují jako autonomní prostorové prvky, které ovlivňují prostorovou konfiguraci, akustiku, tělesnou orientaci, afektivní regulaci i percepční zkušenost diváka. Prostřednictvím percepční disonance a somatické konsonance vytvářejí vztah mezi objektem, prostorem a divákem, který vzniká před vědomým rozpoznáním a formuje pre-semantickou tělesnou reakci.

Každé dílo je unikátní svým měřítkem, účinky i řečí. Některá hovoří skrze vzdor fyzickým zákonům, jiná podtrhují historii měnícím se barevným spektrem. Společný základ však nesou v materiálu, myšlence i technice Saphea Phenomenal Spatial™️.

V jádru její praxe stojí principy páky, gravitace a rovnováhy hmoty v prostoru, jedny z nejstarších zákonů, jimiž člověk popsal uspořádání světa. Autorka tyto principy necituje jako historický odkaz, ale aktivně je oživuje v přítomném okamžiku, mimo čas jejich vzniku. Tím vzniká The Shape of Time. Mytologie zde nepůsobí jako narativní obsah, nýbrž jako strukturální operátor. Stejné pravidlo kontinuity, které v babylonské kosmologii proměňuje chaos v řád, současně řídí fyzikální chování materiálu i kontinuitu její autorské metody napříč časem. Kosmologický, fyzikální i umělecký řád tak nespočívají v pouhé analogii, ale sdílejí jeden a tentýž zákon.

Její technika přináší inovaci v podobě paradoxu optického popření gravitace dvoumetrové zkameněliny z plátna lze zavěsit na jediný záchytný bod/ hřebík, některé jsou i hybridní.

Objekty jsou odolné, vhodné i pro zrakově handicapované diváky, některé nerozbitné, jiné hybridní.

Každé dílo je nenapodobitelné.

Nevytváří samostatná díla, ale prostředí, v nichž se objekt, prostor a divák stávají vzájemně závislými. Dílo je dokončeno až fyzickou přítomností diváka.

Proces tvorby vzniká v absolutní korelaci mezi stavem plné přítomnosti a fyzickou manipulací s materiálem. Je intuitivní, přesto založený na opakujícím se rituálním principu. Nevychází z předem stanovených postupů ani z dokumentované metodiky, ale z více než dvanácti let technických zkušeností, které umožňují vstupovat do každého nového díla s experimentální bázi, bez pevného kontrolovaného rámce.

Vizuální podoba přichází až ve chvíli, kdy je vyřešena strukturální integrita objektu.

Díla vznikají jako monolitické objekty archivní kvality, chráněné proti UV záření a určené pro dlouhodobé i muzejní instalace. Aktivace světlem po setmění otevírá další percepční vrstvu díla a proměňuje způsob jeho prostorového vnímání.