Petr Zlámal

Mezi lety 1968 až 1974 jsem studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru monumentální malby profesora Arnošta Paderlíka. Studium pro mě bylo zásadním obdobím, během něhož jsem si osvojil nejen řemeslné základy, ale také vlastní pohled na výtvarnou tvorbu. Po jeho absolvování jsem získal čtyři stipendia Ministerstva kultury a několik mých obrazů bylo zařazeno do státních sbírek a vystaveno v pražských galeriích.

Po studiích jsem se vrátil do rodného Šternberku a rozhodl se vydat cestou svobodného výtvarníka. V začátcích mě živily především zakázky z oblasti užitého umění a realizace v architektuře, ale těžiště mé tvorby vždy spočívalo v malbě. Samostatně vystavuji od roku 1971. Měl jsem možnost představit svou tvorbu nejen v Československu, ale také v Itálii a Německu. Od roku 1977 jsem se začal účastnit kolektivních výstav doma i v zahraničí, například v Polsku, Itálii, Německu, Venezuele nebo ve Spojených státech. Mých obrazů si vážím nejen jako osobních výpovědí, ale také proto, že si našly své místo v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí, stejně jako ve sbírkách Muzea umění Olomouc a Ministerstva kultury České republiky. V letech 1974 až 1991 jsem byl členem Svazu českých výtvarných umělců a od roku 1990 jsem členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Velmi důležitou kapitolou mého života byla organizace mezinárodních malířských sympozií ve Šternberku v letech 1992 až 1995. Během těchto setkání se zde vystřídalo přibližně sto dvacet umělců z různých koutů světa. Vznikla zde řada přátelství, tvůrčích spoluprací a inspirací, které následně vedly k výstavám nejen v České republice, ale také v Itálii, Německu, Rakousku a Jihoafrické republice.

Od počátku mě zajímal člověk – jeho vztah k přírodě, technice i k druhým lidem. Ve svých obrazech se snažím zachycovat pocity, které považuji za důležité pro život: klid, harmonii, soulad, blízkost a lásku. Často se vracím také k tématu vztahu mezi mužem a ženou, protože právě mezilidské vztahy považuji za jednu z největších hodnot našeho života.

Blízká je mi poetika Skupiny 42 i tradice středoevropského a německého expresionismu. Fascinuje mě čas – jeho plynutí, proměnlivost i stopy, které zanechává v nás samotných. Ve své tvorbě se proto často zamýšlím nad rodičovskou láskou, vztahem ke krajině nebo nad tím, jak pěstovat a chránit citové vazby mezi lidmi.Každý obraz je pro mě určitým příběhem. Někdy zachycuji konkrétní situaci, jindy spíše náladu nebo vzpomínku. Vždy se však snažím převést své myšlenky a prožitky do výtvarného jazyka tak, aby si v nich divák mohl najít i vlastní zkušenost.

Po celou dobu mé tvorby zůstává základem kresba. Je pro mě nejdůležitějším prostředkem vyjádření a oporou každého obrazu. Postupem let jsem si našel cestu k velkým formátům, které mi dávají svobodu rozvíjet příběh, emoci i prostor obrazu naplno.